Historie SDH Nadějkov

.....a psal se rok 1880….. když záře zakalila nebe na východě a kotoučové dýmu tamo se valili, tu naši občané zvěstili mezi sebou netušenou zprávu, že poblíže hoří. “ V nebezpečí života zachraň bratra“, ihned mezi lidem voláno a každý již spěchá ku straně ozářené, každý se obětuje, jak mladec, tak stařec pro bližního svého, vždyť v jednom plameni 54 stavení…

….a právě toto neštěstí dne 1. září ve středu v 7 hodin ráno, kdy v nedalekém městě Jistebnici vypukl obrovský požár bylo podnětem založení Sboru dobrovolných hasičů v Nadějkov.

 Pražský rodák, nadějkovský lékař MUDr. Jan Moser se hned obětavě pustil do přípravných prací a už dne 5. září 1880 se konala první poradní schůze na níž se přihlásilo prvních 22 členů. Za předsedu si zvolili právě Jana Mosera, pokrokového nadšence, který přes všechny nepříjemnosti a svízele trpělivě za svou myšlenou šel a náš sbor založil.

Členové se usnesli, že kromě činnosti budou ročně připlácet peněžní částkou na hasičské náčiní a k tomuto účelu budou žádat o peněžní pomoc i od občanů. Sestavili stanovy sboru, které místodržitelství schválilo 29. listopadu 1880.
Příspěvky počínaje jedním zlatým věnovali podle možností a vztahu k hasičské myšlence občané nadějkovští, obec Nadějkov, obec Petřkovice, přispěvatelé z Jistebnice, bývalé Malé Chýšky a Klokočova. Značnými dary přispěla i hraběnka Kokořová z nadějkovského zámku. Přispívali i měšťané z Prahy, rodáci z Nadějkova. Nutno uvést i úryvek z písemných údajů … Jeho Veličenstvo císař pán náš věnoval sboru uznávaje velikou potřebu 80 zlatých… za takto nabyté jmění byla pořízena výzbroj pro 30 mužům, nový stříkací stroj od firmy Heckle z Vídně a nezbytné hadice. Stříkačka byla slavnostně vysvěcena dne 6. ledna 1881. Po 6 let se celý sbor vždy v tento den zúčastňoval služeb božích.

Již tehdy byl sbor organizačně rozdělen na 4 sbory: 7 lezců s 1 nadlezcem, 5 bouračů s nadbouračem, na dvě čety stříkačníků a s 10 muži a četu ochranného mužstva. Z režného plátna byl zhotoven oděv mužstva. Aby výzbroj byla úplná, nakoupili přilbice, lezecké pásy, sekyrky, ochranné karabiny na spouštění s výše provazem 12 m dlouhým a speciální žebříky. Vše bylo pořízeno za 438 zlatých.

K ovládání tohoto dosti bohatého vybavení bylo nutno pravidelné cvičení mužstva podle specielního určení a tím byl pověřen podvelitel.

 První řádná valná hromada se konala 30. prosince 1880, kde byla ustanovena noční požární policie a nové vedení sboru:

Antonín Brož  předseda
Václav Chochole velitel
František Duchoň podvelitel
Jan Jindrák jednatel

Zakladatel sboru Jan Moser, který působil jako lékař v Jincích byl za své mimořádné zásluhy jmenován čestným členem.

Touto událostí byla uzavřena samostatná etapa vzniku a založení Sboru dobrovolných hasičů v Nadějkově. Někteří ze zakládajích členů byli odvedeni bojovat za zájmy císařského mocnářství v 1. světové válce a ne všichni se z válečné vřavy vrátili.

 Hasičské hnutí bylo projevem vlastenectví, které kronikář sboru učitel Čeněk Bohuslávek vyjádřil veršem:

V době zmatků, převratů a bojů, Český hasič ať je mužem celým,
jež se vedou nyní ze všech sil,  uvědomělým a moudrým dost,
třeba míti vlastní přesvědčení, aby stačil na ten úkol velký,
vůli nezlomnou a jistý cíl.  jež mu chystá budoucnost.

S obdivem sledujeme události i pozdějších let v životě členů a činnosti sboru, tak, jak je zaznamenáno v naší kronice. 

„Červený kohout“ škodil velmi často na polích, lesích, ale hlavně na obydlích. Lidé v boji s ničivými plameny získávali zkušenosti, často i draze zaplacené, když bojovali nerovný zápas.

Žalostnou upomínkou pro naše předky byly následky hrozné katastrofy, která Nadějkov postihla dne 17. dubna 1893….. katastrofa, jež naše městečko zastihla. Běs plamenný rozpoutal zde silou neukrotitelnou svoji zhoubnou činnost, hltaje neúprosně příbytky a jmění občanů a ohrožuje jejich život, jímž mnozí i stěží vyvázli. Velmi vhodnou dobu k činu vyvolil si tento živel litý, dobu to o 1 hodinu z půlnoci, kdy vše do prvého tuhého snu upadlo. Oheň vzňal se ve stáji hostince Abrahama Pollaka….. z dokladů a připojeného původního nákresu zjistíme, že požár byl založen v jižní části náměstí a zejména proto, že střechy domů byly dřevěné, čiřil se oheň rychle na sousední objekty. Hořela obytná stavení, v nichž klidně spali nic netušící lidé. Plameny zachvátily skladiště zboží, kde byly uskladněny sudy s petrolejem, lihovinami a jinými hořlavinami. Za půl hodiny byla celá východní část náměstí v plamenech. Shořelo 15 obytných stavení, stodoly, stáje s dobytkem. Ničivým plamenům neunikl ani čeledín spící ve stáji. Příčina požáru se nevysvětlila, všichni byli přesvědčeni, že byl založen.

…Nicméně dostáli úkolu svému hasiči naši společně s bratrskými sbory Jistebnickým a Drahnětickým…Škody byly veliké; zmírněny byly pojištěním pohořelých, milodary a peněžitými podporami šlechetných dobrodinců blízkých i vzdálených… celkem tedy přijato 3007 zl. 16 kr., což všechno do posledního krejcaru na podpory vydáno. Zaplať Bůh.

Pohořelí za pomoci této i pojistného vystavěli pěkné domky a tím stalo se chatrné městečko Nadějkov všem  přívětivým a zbrusu novým městysem…

Plán vyhořelé části Nadějkova naleznete zde

Po této tragédii výcvik mužstva značně pokročil. Jen v následujícím roce bylo konáno 20 cvičení, doplnilo se hasičské nářadí z podpory zemského fondu ve výši 140 zlatých. Bylo mnoho podporovatelů a „majetní“ se stávali čestnými přispívajícími členy. Aktivita členů se projevovala nejen na cvičeních, ale i účastí na slavnostech pořádaných nadějkovskou obcí, na župních sjezdech, které i sám náš sbor zajišťoval pro župní jednoty okresu Votice – Sedlec. Členů sboru si spoluobčané vážili a jeho činovníci požívali za nezištnou a obětavou práci úctu. Kéž bychom na tuto tradici navázali.