O zázračném zachránění

Když se podél říčky Smutné stavěla silnice z Nadějkova do Milevska, Josef Hadáček na ni navážel kamení. Jednou se s plně naloženým vozem potřeboval otočit, aby mohl kámen složit na určené místo. Těžce naložený vůz koně ale neudrželi a i s hospodářem se ze stráně zřítili do koryta říčky Smutné. To vše se seběhlo během několika vteřin, ale jak si později Hadáček vzpomněl, v nejvyšší nouzi volal ku pomoci Pannu Marii Římovskou. Strašlivě vypadající nehoda si jako zázrakem vyžádala pouze nepatrné škrábnutí na ruce pana Hadáčka, které si nakonec způsobil sám, když přeřezával postroje, aby vyprostil přes sebe ležící koně. Jinak se potahu ani jemu vůbec nic nestalo, jen vůz byl rozbit na cimpr campr. Jedna kobyla byla při tom silně březí, ale za čas porodila nádherné a zdravé hříbě.
Jako poděkování nechal pan Hadáček na strom pověsit svatý obrázek.

Jaroslav Wimmer