O lakomé mlynářce

Na mlýně Hromadově kdysi žila zlá a lakotná mlynářka. Byla neobyčejně bohatá, ale všechno jí bylo málo, chtěla stále víc. Nebylo tedy divu, že ji nezměrná chamtivost přivedla do spolku s čertem. Krví mu upsala duši, když dokáže, aby byla nejbohatší ženou v celém okolí. Tak se skutečně stalo, ale čas běžel, a blížil se den, kdy měla smlouva s čertem vypršet a měl si přijít pro svou odměnu. Co měla mlynářka dělat? Ze světa se jí ještě nechtělo a tak čertovi stanovila poslední podmínku. Půjde s ním dobrovolně do pekla, když do prvního kohoutího zakokrhání přinese z Jeruzaléma kámen.
Čert spěchal, aby úkol splnil. Už se blížil k Modlíkovu s kamenem v náručí, když ve mlýně zakokrhal kohout. Čert musel kámen pustit a sázku prohrál. Kámen spadl na blízkou stráň a lidé si dodnes na něm ukazují otvory na jeho stranách, které v něm vytlačil čert, jak ho držel v rukách.
Oklamaný a unavený satanáš si lehl na blízký balvan, aby si trochu odpočinul a jeho tělo se obtisklo do kamene. Zda se mlynářka polepšila, pověst nepraví.

Jaroslav Wimmer