Náměstí

Památné místo v centru obce - kříž z roku 1852 (na podstavci z r. 1901), pomník padlým v první světové válce a "Lípa Republiky" (nebo "Lípa Svobody"), vysazená v roce 1919. Obec vyhlásila tuto plochu "památkou místního významu" a usiluje o zlepšení jejího vzhledu.

Z historie - záznamy v kronikách:

V říjnu měsíci roku 1852 dal Jan Dvořák z Číčovic s jeho synem Josefem místo shnilého dřevěného kříže na náměstí nadějkovském proti hlavním dveřům Chrámu Páně postaviti nový krásný kamenný kříž s dobře pozlaceným z litého železa způsobilým a v Rožmitále vyhotoveným Pánem Krystem. Stálať jich ta socha přes 100 zl. Na Vše svaty byl tento kříž u přítomnosti nesčíslného množství lidu, při hudbě, zvonění a střelbě ode mne posvěcen a sice u přítomnosti co asistenta nově vysvěceného kněze P. Chochole rodem z Rohozova, který jest spolu příbuzným laskavého dárce.

Tento znamenitý dar jest tím znamenitější, že Jan Dvořák s jeho synem ani osadou ani obcí k Nadějkovu nepatří, pročež Bůh jemu a jeho potomkům odmění tento křesťanský skutek, který Nadějkov tak krášlí a ku poctění Spasitele našeho tak povzbuzuje.

P. Antonín Čechoslav Fikar, farní kronika

Kříž na náměstí před kostele r. 1852 zbudovaný, ježto v čepu nedržel a nebezpečím spadnout hrozil, byl r. 1901 obnoven – novým podstavcem a upravením kříže, a to nákladem obce nadějkovské 50 zl. Kameník byl J. Kadlec z Jistebnice.

P. František Teplý, farní kronika

Lípa Svobody zasazena 14. května (obecní kronika uvádí 14. dubna) 1919. Jímavé slavnosti zúčastnily se jen dítky školní, dne 16. května pak veliký počet dospělých. Rovněž den Husův dne 6. června oslaven důstojným způsobem pálením hranice a proslovem u lípy Svobody.

Jan Rubeš, školní kronika

Dne 4. května 1924 byl odhalen pomník padlým vojínům a průběh celé události následuje.

Z mála málo, praví naše staré přísloví. A to vztahuje se i na nás. Ač chudičká jest obec naše, přece také ráda byly by po příkladu jiných vezdejších obcí postavit společný pomník příslušníkům svým, kteří stali se obětí hrozné světové války, leč pro myšlenku tu nebylo zde příznivé půdy. Obci pak ku provedení chyběla hlavní věc – peníze.

I ujal se myšlenky této čtenářsko-ochotnický spolek Fikar sám. Ve výborové schůzi 2. října 1923 odhlasován byl návrh, by pomník tento postaven byl od spolku Fikar z výnosu divadelních představení (navrhl učitel a jednatel spolku Čeněk Bohuslávek). Ve schůzi 30. října o věci jednáno opětovně a celé vedení svěřeno předsedovi spolku Janu Rubešovi, řídícímu učiteli, který také zhotovil model pomníku.

Peněžitými sbírkami spolek nikoho neobtěžoval, pouze z vlastního popudu rodina Kaufmannova věnovala 100 Kč, pan Otomar Dvořák z Kaliště 50 Kč, A. Miňhová, vdova 16 Kč, Václav Petr z Hubova 15 Kč, Johanna Stehlíková 15 Kč a pak několik rodin dalo při divadle vyšší vstupné v obnosu od 1 – 5 Kč.

Práce kamenická svěřena byla Josefu Bednářovi z Ounuze za 554 Kč. Kameny k tomu potřebné ulomeny na panském poli na Homolích a dopraveny na náměstí zdejším velkostatkem zdarma a Karlem Zdeňkem za mírný poplatek 40 Kč; potřebný písek a drobný kámen k podezdívce daroval a dovezl zdarma Josef Buzek z Hubova. Zem ku srovnání kol pomníku zdarma přivezl Alois Volšanský a Emanuel Šulc. Upravení desky a zhotovení nápisu na ni svěřeno bylo kamenickému závodu Jana Slabého v Táboře za cenu 350 Kč.

Do základu vloženo je plechové pouzdro s drobnými našimi penězi a s listinou jednající o vzniku a postavení pomníku, se seznamem padlých vojínů, s podpisy členů výboru spolku Fikar a také uvedena jména k tomu účelu hrajících ochotníků.

Práci zednickou provedl František Mašek za 40 Kč a potřebné vápno k tomu věnoval Eduard Steiner. Aby pomník netrpěl, byla mříž kol lípy Svobody prodloužena, což stálo 267,70 Kč. Upevnění mříže vykoval kovář František Fara. Náklad na pomník spolkem čtenářsko-ochotnickým Fikar věnovaný obnáší 1 492,80 Kč.

Slavnost sama konána v době trvalých dešťů. Vzdor tomu sešlo se ke 2. hodině odpolední hojnost občanstva místního i z okolí, spolky hasičské z Chyšecka zavítaly s hudbou a k těm se připojily všechny spolky místní. Průvod seřazen byl u spolkové místnosti Fikaru před Reichlovým hostincem a odtud pochodem s hudbou hnul se ke zastřešenému pomníku na náměstí. Po přivítání všech obecním strastou Janem Rubešem ujal se slova slavnostní řečník Václav Matiášek, městský tajemník v Pacově a kapitán ruských legií. V proslovu vzpomněl tyranie Rakouska, útrap vojáků v poli a veliké lásky k vlasti všech legionářů. Ku konci proslovu pomník sám odhalil. Nato jednatel spolku Fikar učitel Čeněk Bohuslávek odevzdal pomník obci slovy: „Jménem spolku Fikar odevzdávám pomník tento obci zdejší a prosím pana starostu jejího, na srdce vložiti občanům zdejším, by oni sami i děti jejich s takovou láskou jej přijali, s jakou stavěn byl, a památník, který jim i jejich potomkům navěky připomínati bude, že krvavou oběť světové válce zaplatila i malá obec, davši jí 32 životy svých příslušníků - chrániti a ošetřovati nejen teď, ale i v budoucnu.“ Starosta obce Jan Rubeš přijal pomník do ošetřování a vybídl pozůstalé i ostatní, by v úctě jej měli, v památných dnech padlých vojínů věnci a kyticemi jej zdobili.

Jako ukončení zahrány byly obě naše státní hymny. Na konci slavnosti přihnala se prudká bouře s lijavcem, čímž tato slavnost utrpěla. Celé shromáždění se rozběhlo do okolních domů. Teprve po děšti v dokončení se pokračovalo. V hostinci u Reichlů sehrály pak školní dítky divadelní kus „Čtverák hastrman“. Nával obecenstva byl hrozný, mnoho jich musilo s politováním se vrátiti.

Jména padlých vojínů z Nadějkova: Václav Dvořák, Ladislav Dvořák, Antonín Dvořák, Jan Dušek, Antonín Hanták, Bohumil Havel, Josef Havel, Bohumil Hlaváč, Bohumil Janda, Jan Kaprál, Josef Komenda, Hynek Kaufmann, Jan Mára, Jan Maroušek, Bedřich Mendl, Josef Miňha, Bohumil Podzimek, František Podzimek, Alois Souček, Antonín Šitner, Josef Šmelc, Jan Vacek, Josef Vacek, Jaroslav Vacek, Antonín Vostřák.
Z Hubova: Josef Brouček, František Janoušek, Alois Zeman.
Z Kaliště: Jaroslav Dvořák, Rudolf Dvořák, Jan Ješuta, Josef Ješuta
Útrapami válečnými doma zemřeli: Jan Duchoň, Václav Duchoň, Jaroslav Richter, učitel při zdejší obecné škole.

Karel Jindrák, obecní kronika