Jan Ledecký

Divadelní kritik, prosazující realistické tendence v české dramatice, významný funkcionář ÚMDOČ, dramatik a prozaik.Absolvoval reálku v Praze v Ječné ulici a učitelský ústav.Od 1880 učil v Nadějkově u Sedlčan, od 1884 v Prachaticích.
Od 1887 zanechal učitelství a začal v Praze vydávat – se značnými finančními oběťmi – divadelní časopis Česká Thalia (1887-1892) a začal se věnovat organizaci českého divadelnictví.

Pro zvýšení úrovně českého ochotnického divadla ve prospěch lidovýchovy vypracoval seznam her doporučených k uvádění. Vzorem české dramatické produkce mu byli Stroupežnického Naši furianti, ze světové dramatiky vyzdvihoval Gogolova Revizora „jako dílo, jež o století předběhlo čas a položilo základ moderní realistické komedie“. Kladně hodnotil díla A. Jiráska (Vojnarka), M. A. Šimáčka (Svět malých lidí), J. Štolby (Závěť), G. Preissové (Její pastorkyňa) a F. A. Šuberta (Jan Výrava).

1895-1900 byl starostou ÚMDOČ (Ústřední matice divadelních ochotníků českoslovanských),
1897-1900 redigoval její orgán Thalie. V něm mj. uveřejňoval řadu článků věnovanou ochotnickým divadlům; šlo jednak o stati obecně programní, teoretické i metodické. Např. rozsháhlý čl.Repertoár ochotnických divadel.
1901-1902 redigoval také časopis Meziaktí.
Pracoval též v literárním odboru Umělecké besedy a ve výboru spisovatelského spolku Máj. Zasloužil se o pražskou Národopisnou výstavu v roce 1895.

Rané historické hry, patetické vznosné drama Kortan byly napsány strnulým neobratným jazykem. Ve veselohře s naturalistickými prvky Pan regent o Krčínovi z Jelčan posloužila historická postava a spor o privilegia Sedlčan jako kulisa k milostným zápletkám. Poté se věnoval hrám ze současnosti, jejich postavám však chyběla hlubší psychologická motivace a věrohodnost.
Psal též prózu, v níž se podobně projevuje nedostatečná motivace jednání postav a nedořešenost dílčích příběhů.

Jeho jménem nazvali ochotnický soubor v Praze na Vyšehradě.

Zdroj: Databáze českého amatérskéh divadla