Antonín Čechoslav Fikar

Narodil se 31. května 1812 v Plánici u Klatov. Jeho otec byl úředníkem. V nadějkovské farnosti působil po dobu 20 let od 31. 3. 1846 do 28. 8. 1866, když před tím byl po 10 let zámeckým kaplanem v Kolodějích u Týna nad Vltavou. Patřil k nejzasloužilejším farářům, kteří v Nadějkově působili. Když roku 1850 skončila vrchnostenská správa obcí a nastoupila obecní samospráva, byl zvolen všemi hlasy prvním starostou obce. Byl jím po léta 1850 až 1855. Jeho zásluhou bylo pro povznesení farnosti, školy i obce vykonáno mnoho dobrého.

Za jeho působnosti a z přátelství spojujícího Fikara s Rudolfem Konstantinem, hrabětem Vratislavem z Mitrovic, tehdejším místodržitelským radou v Praze byl povýšen císařským dekretem ze dne 30. 3. 1848 Nadějkov na městys s právem konání 4 výročních trhů.

Od 1. 1. 1848 byla Fikarovým přičiněním zřízena v Nadějkově pošta, která byla jeho zásluhou i přes snahy o její zrušení v dalších letech zachována.

Fikar se rovněž postaral o opravu v té době značně sešlého kostela, kdy dal z posbíraných příspěvků kostel též vymalovat a všechny oltáře a kazatelnu pozlatit. Svým nákladem opravil i faru, dal vymalovat pokoje, rozšířil farní zahradu, kde vysázel hodně ovocných stromů. Postaral se též o rozšíření hřbitova.

K dalším jeho zásluhám patří postavení nové školy roku 1864 za 60.693 zl. Byl též zakladatelem školní knihovny.

Antonín Fikar byl horlivý vlastenec. Druhé jméno Čechoslav si přidal sám z vroucí lásky k české zemi. Na faře pořádával sešlosti a slavnosti, k nimž zval studenty z dalekého okolí i z Prahy. Staral se též, aby nadaní hoši z jeho chudé farnosti byli dáváni na studie. Účelem schůzek na faře bylo pěstění lásky k Slovanům. Pobyt studentů též napomáhal k uvádění pravidelných ochotnických divadelních představení v Nadějkově, o nichž jsou záznamy již od roku 1862, kdy byla sehrána divadelní hra Václava Klimenta Klicpery Divotvorný klobouk.

9. března 1860 oslavil farář Fikar slavnostními bohoslužbami památku slovanských věrozvěstů apoštolů Cyrila a Metoděje a 27. ledna 1862 byly z jeho iniciativy konány slavné smuteční služby Boží na památku spisovatelky Boženy Němcové. Těmito způsoby dával Fikar najevo svoje hluboké vlastenecké cítění a snahu kulturně povznášet prostředí, ve kterém žije.

Fikar byl veliký lidumil, člověk zlatého srdce. Podporoval chudinu, pomoci a rady nikomu neodepřel. Velikou lásku k bližnímu projevil zejména k těžce pronásledovanému spisovateli Prokopu Chocholouškovi. Od roku 1859 do roku 1864 mu poskytoval útulek i živobytí na faře, kde 5. července 1864 tento neohrožený obhájce národních ideálů umírá. Fikar dlouho svého přítele nepřežil. Zemřel na tuberkulózu plic 20. srpna 1866 a je pochován stejně jako Prokop Chocholoušek na nadějkovském hřbitově.

Fikarův odchod vyvolal velký smutek. Na jeho památku byla pojmenována ulice z náměstí ke Květuši „Fikarovou“ a zdejší čtenářsko ochotnický spolek „Fikar“.

Zpracoval Jiří Ř. Benda